.

Tuto „volební sobotu“ se u nás ve Středoklukách uskutečnila akce Sobota na kolech aneb pošlapeme spolu… Akci pořádala základní škola a zúčastnili se jí učitelé školy, žáci a jejich rodiče. A jak to vlastně celé proběhlo?

V sobotu ráno jsme se postupně začali sjíždět u školy. A protože někteří zjevně nemohli dospat, byli na srazu již o hodnou chvíli dříve. Stejně jako my. A jelikož bylo v půl deváté ještě hodně frišno, zašli jsme se nejprve do školy trochu ohřát a při té příležitosti zahájili náš společný výlet výbornou ranní kávou. Samozřejmě jen my dospělí.
V devět hodin se nás nakonec sešlo celkem 15 z původních 22 účastníků. I tak to bylo skvělé, protože teploty po ránu dosahovaly jen ke 4°C a předpověď navíc nebyla nijak příznivá, co se deště týče. Ale vyrazili jsme. Pět učitelů, čtyři rodiče, tři deváťáci, jedna osmačka, Matěj ze třetí třídy a považte, jeho setra Eliška dokonce z první třídy.

.

.
Vyjeli jsme po cyklostezce směr Kladno, a pak dále podél trati směrem do Srbů. Po zdolání prvního a vlastně jediného kopce za Běloky, jsme pokračovali po krásné rovné náhorní plošině. Šlapali jsme, klábosili, občas na sebe počkali. Prostě jsme cyklovýletili. Cestou za Kladnem jsme narazili i na jinou „dospěláckou skupinu“ cyklistů. Ti, když viděli náš počet, se nestačili divit. Hned seskočili z kol a začali se s námi fotit a už nás rovnou zvali napřesrok na jejich každoroční cyklovýlet, neboť pro chladné počasí oni jeli jen ve dvou (původně jich mělo být ke dvaceti), kdežto nás bylo 15, navíc se šestiletou Eliškou!
A pak, po 20 kilometrech, jsme dorazili k Rackovi. Příjemné posezení ve výletní restauraci se skvělým jídlem a teplem krbových kamen nás příjemně rozehřálo. Mezitím, co jsme se zde krásně poměli a dosyta najedli, přešla venku drobná přeprška, a my posléze, už opět bez deště, vyrazili k domovu.
Cesta nám ubíhala o něco rychleji, neboť unavenou ale spokojenou a najedenou malou Elišku s Matějem si v Srbech vyzvedl tatínek. Domů tak už pokračovali jen samí velcí a energií nabití osmáci a deváťáci. My dospělí jsme za nimi trochu povlávali, ale na druhou stranu, oni k nám byli milosrdní a moc nám neujížděli. Cestou zpět jsme museli řešit i dva defekty, kdy jsme na jednom místě píchli dvě kola, ale za přispění Tondy, jenž se opravy ujal, jsme mohli v mžiku pokračovat dál. Myslím, že navíc udělal minimálně český rekord v rychlosti nafouknutí kola tou pidipumpičkou.
Do Středokluk jsme nakonec dorazili asi v půl třetí, všichni suší, vysportovaní a spokojení. Navíc z ohlasů všech účastníků bylo patrné, že si celý sobotní cyklovýlet moc užili. Někteří se dokonce dožadovali i jeho jarního pokračování!

Tak uvidíme.

A vlastně, proč ne! Tak zase někdy společně na sobotním cyklovýletě. Třeba už v květnu 😉

.

.

Za organizátory

Martin Molčík, ředitel školy

.

více fotek ve fotogalerii – klikni zde
děkujeme paní Pištěkové, která se velmi zodpovědně ujala role dvorní fotografky 😉