Metamorfóza … slovo jak ze světa kouzel a ještě kouzelnější proces… a my ten zázrak viděli v přímém přenosu. Pořídili jsme si totiž do naší družiny motýlí zahrádku s deseti úplně maličkatými housenkami.
Housenky nejdřív bydlí v plastovém kelímku, mají tam speciální krmení – vypadá to jako kakaová krupicová kaše – a baští a baští. A jednoho dne si řeknou: „už jsem velká dost“, pověsí se hlavičkou dolů na spodek víčka a zakuklí se. Kukly vypadají jako malé tiché světlé válečky. Ničím nedávají najevo, jaká proměna uvnitř probíhá. Jen při pocitu číhajícího nebezpečí se roztřesou jako osikový list. Visí den, dva, tři … a nakonec je přes tenkou stěnu kukly vidět barva křídel. A pak se to stane! Kukla se rozlouskne a z ní vyleze motýl. Krásná babočka bodláková! Tedy zpočátku zase tak krásná není – křidýlka má svinutá a celá je taková pomačkaná. Rychle ale začne do křidýlek pumpovat speciální tělní tekutinu, aby křídla zesílila, a za sotva dvacet minut je připravena k letu. A to už krásná je.
My jsme ještě několik dalších dní naše babočky pozorovali, děti se s nimi rozdělily o ovocnou svačinku, aby motýlci měli dostatek sladké šťávičky, a nakonec jsme je slavnostně vypustili do přírody.
Na shledanou, motýlci, a šťastný let!!!
